Naučná stříbrná stezka Tábor-Horky-Větrovy

  stezka@tabsg.cz
 Zavadislká 2472, 390 02 Tábor

Svatojánská legenda ve třech zemích

Svatojánská legenda ve třech zemích

20. březen nebyl pro Jana z Pomuku šťastný den. V Johanitské komendě na pražské malé straně došlo k ostrému sporu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Šlo o to, že arcibiskup potvrdil za zády krále Kladrubského opata a zamezil tak vzniku západočeského biskupství, které mělo konkurovat pražskému. Původní spolehlivý rádce krále Jenštejn, se po uzdravení z moru změnil. Začal si stěžovat do Říma papeži. V té době byli papežové dva. Král Václav IV. rozhodně nebyl kliďas a bylo veřejným tajemstvím, že holdoval alkoholu.

Spor v Johanitské komendě vrcholil. Jan z Jenštejna prchá a na místě zůstávají tři kněží a jeden laik z arcibiskupova doprovodu. Na pražském Hradě jsou podrobeni výslechu. Nakonec zbylí tři kněží mezi nimi i Jan z Pomuku, skončili na Staré rychtě (roh ulic Rytířská a Na můstku v Praze). Čekalo se do večera, bude-li snad zajat arcibiskup Jenštejn. Ten mezitím opustil Prahu. Zajatci byli těžce mučeni i v přítomnosti opilého krále. Žádný z nich však nebyl zasvěcen do Jenštejnových politických intrik a záležitostí. Výslech na mučidlech k ničemu nevedl a trýznitel své oběti Probšta Knoblocha a oficiála Puchtíka propustil. Museli před narychlo sehnaným notářem složit přísahu, že nic neprozradí. Jan z Pomuku – generální vikář, přísahat nemohl. Z mučidel byl sňat v hlubokém bezvědomí a záhy zemřel. Měl zlomeninu spodiny lebeční a vykloubené obě paže. Bylo mu mezi 45-50 lety. Byl vysoký 169 cm. Za života se těšil celkem dobrému zdraví, byl to velmi vzdělaný muž, studoval na univerzitě v Padově. Zastával vysoké úřednické církevní posty, byl loajální a měl v Praze dům. Zpovědníkem české královny Žofie nikdy nebyl. Královi pacholci hodili ostatky Jana z Pomuku v devět hodin v noci tentýž den z mostu (dnešní Karlův) do Vltavy. Za měsíc bylo nalezeno jeho tělo a kněz byl uložen do neznámého hrobu. Do katedrály Sv. Víta byl pietně uložen mezi roky 1396-1416. Legenda o zpovědním tajemství se objevila až 60 let po jeho skonu. Úctu ke generálnímu vikáři rozvinul rakouský kronikář Thomas Ebendorfer z Haselbachu kolem roku 1450 legendou, že se Jan z Pomuku, zpovědník královny zdráhal porušil zpovědní tajemství a král Václav IV. ho dal utopit ve Vltavě. Tak stál rakouský kronikář u zrodu legendy, která vyvrcholila v 18. Století přijetím Jana z Pomuku (Nepomuku) mezi svaté katolické církve. Ve skutečnosti se stal bezděčnou a nezamýšlenou obětí mocenského zápasu krále a arcibiskupa. Úctu si jistě zasluhuje.

Socha našeho světce měla vždy výsadní postavení na mostech, nad sochou v kněžském rouchu se vznášelo pět hvězd a takto byl vždy zobrazován. Ve všech třech zemích mu byl připisován také ochranitelský význam – např. před povodněmi. Rekonstrukcím a rozšiřováním mostů, však musel světec ustoupit na jiná místa, shledáváme, že stále významná. Jsou jimi Veselí nad Lužnicí (náměstí T.G.M.), Tábor (zasedací místnost starosty města), Rohrbach (farní náměstí).

Socha sv. Jana Nepomuckého v Rohrbachu v budově městské radnice (Rakousko)
Socha sv. Jana Nepomuckého na Kamenném mostě v Písku
Socha sv. Jana Nepomuckého v budově Městského úřadu v Táboře

Znovuobjevená historie těžby stříbra.

Máte zájem si přečíst o šestisetleté těžbě tohoto drahého kovu v oblasti Horek u Tábora?