Naučná stříbrná stezka Tábor-Horky-Větrovy

  stezka@tabsg.cz
 Zavadislká 2472, 390 02 Tábor

Spojnice mezi Lineckou a Vitorazskou cestou

Naše stezka jako spojnice mezi důležitými dálkovými cestami

Dálkové cesty byly běžnými cestovními cestami již před Kelty (viz. Dražičky). Přibližně v 10. století se Slované vydávali podél řek a potoků proti jejich proudu. Vznikla spousta lokálních stezek. Lidé se po nich vydávali nejen za potravou, surovinami, stříbrem a obchodem, ale také do bojů. Na jedné z cestních spojnic se nachází dnešní příměstské části Tábora – Horky a Větrovy. Lokální cesta přes tyto osady spojovala dvě významné zemské cesty, Lineckou a Vitorazskou. K jejímu rozvoji jistě přispěly i nálezy stříbra na Horkách (dříve Bergstadt), kde se dolovalo již od 13. století. V průběhu dalších staletí můžeme zaznamenat migraci především německého obyvatelstva a příliv horníků z oblasti dnešního Horního Rakouska a příhraničních oblastí Německa. Způsob bydlení a rozmístění staveb je patrný dodnes. Sledovaná cesta, dnešní Stříbrná naučná stezka z Větrov na Horky, přiváděla obyvatelstvo do Tábora přes tehdy jediný most přes řeku Lužnici (v Čelkovicích) a blízkou městskou bránu. Historická cesta z Větrov na Horky je zaznamenána na historických mapách. Spojnice byla oblíbena nejen pocestnými, kteří se díky ní dostávali od Nymburka, Ústí nad Labem či Prahy do Českých Budějovic, Českého Krumlova, Třeboně (v Čechách) a Vitorazu, Linze a dále k evropsky důležité Dunajské magistrále (v Rakousku), ale i místním obyvatelstvem – sedláky a horníky, kteří pracovali v stříbrných dolech. V 16. a 17. století sloužila také jako cesta na sobotní táborské trhy a také do hospod.

 

Spotřeba piva tenkrát značně převyšovala dnešních 142 litrů na osobu/rok. A sortiment piva byl pestrý. Táborský hospodský Jan Šnóbl (Schobl), jež žil okolo roku 1550, vařil pivo hořké, podobající se pivům německým a proto k němu táhla hornická čeládka z Horek, která pocházela z Němec a navíc byla jiného vyznaní než táborští. Sedláci holdovali pivu jinde a Šnóbl měl také pivo lacinější. Tím bylo zaděláno na konkurenční maléry a různice. Cestu domů však měli všichni stejnou, když se vraceli přes Kotnovskou bránu a čelkovický most k lesu Pintovka, kde docházelo k rvačkám a bitvám napříč společenskými vrstvami. Nebylo to nic nevinného. Právali se všichni rádi a často. V kronikách jsou zaznamenány jen ty nejvýznamnější boje. Platilo se zdravím i životem. Roku 1553 zbili někteří kverci (finanční podílníci na těžbě) havíře. V roce 1556 se bili havíři se sedláky znovu, přičemž tři sedláci byli zabiti a pět havířů zraněno. V témže roce byla svedena bitva a zabit jeden sedlák, vznikla seč „na kordy“, kdy byl ohrožován i táborský městský rychtář. Málo se ví, že dnešní naučná stezka byla tehdy zkrápěna krví. Je povzbuzující, že v současnosti je to klidné místo pro turistiku a pořádání oslav obou příměstských částí, Horek a Větrov. Vítáni jsou samozřejmě i táborští. V několika posledních letech se rozjela série kulturních akcí pořádaných na Naučné stříbrné stezce a díky tomu nám nic nebrání, abychom vzájemnou i národnostní shodu oslavili se svými přáteli z Německa a Rakouska při slunovratu. Zúčastnili se také táborský rychtář, bude vítán s otevřenou náručí a dáme pozor, aby drzí potomci horníků a sedláků z Horek a Větrov nechali své sečné zbraně v klidu. Na rozdíl od svých velmi bojovných předků.

Spojnice na I. - III. vojenském mapování (16. - 18. st.)

Při zkoumání regionální spojnice jsme se zaměřili i na mapové pod-klady. Nejideálnějšími se ukázaly být mapy vojenského mapování., které zaznamenaly postup změn v krajině a vývoje cestní sítě v průběhu 17. – 18. století. Historicky nevelké období, avšak nejen díky průmyslové revoluci, plné dramatických změn. Za podklad map byla zvolena Müllerova mapa zvětšená a samotné mapování probíhalo „od oka“ a nebyla při něm vybudována síť triangulačních bodů. Významná však byla podrobnost map, zaznamenala kvalitu komunikací dle sjízdnosti, řeky či budovy (mlýny či kostely). Mapa pak zobrazuje pro nás podstatné osady Hora (Horky), Wietrow (Větrovy) a vrch Hilacz (Hýlačka), jehož tehdejší zalesnění bylo mnohem větší a zasahovalo přes celé území dnešních Větrov. Druhé vojenské mapování již mělo vybudovanou síť triangulačních bodů, což v důsledku znamenalo zvýšenou přesnost map. Obsahově je mapování podobné s prvním, rozdílné je v krajinném zobrazení – dochází k masivnímu odlesňování, rozvoji průmyslu (nastupující průmyslová revoluce) a intenzivního zemědělství. Na mapě je patrné již v podstatě „dnešní“ rozmístění osad či měst a i komunikace jsou v minimálně v podobných, ne-li totožných místech, jako v současnosti. Krásně patrná je již i realističnost krajiny oproti prvnímu mapování. Ke třetímu mapování došlo z hlediska zastaralosti mapování druhého. Stejně jako u předchozího byl za mapový podklad použity katastrální mapy. Změnou bylo nové vylepšení znázornění výškopisu (kromě šrafů použity i vrstevnice a kóty).

Současnost

Dnes již význam původních dálkových (obchodních) cest přejaly silniční a železniční sítě. V zájmovém území je to podobné, neboť původní směr lokální spojnice dnes kopíruje silnice I. třídy z Tábora do Bechyně a shodou okolností i prv-ní elektrifikovaná železnice z Tábora do Bechyně v Českých zemích.

I. vojenské mapování „Josefské“ (1764-68 a 1780-83), měřítko 1:28 800, © Ist (2nd) Military Survey, Section No. O_13_III, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně; © Ministerstvo životního prostředí ČR
Mapa „Silberwerk Tábor-Horky“ (autor neuveden, nedatováno, patrně 1. polovina 19. st.) ukazuje napojení regionální spojnice na Vitorazskou cestu u králoského města Tábor
Upravená dnešní mapa s původními stezkami, mapový podklad: ww.mapy.cz

Znovuobjevená historie těžby stříbra.

Máte zájem si přečíst o šestisetleté těžbě tohoto drahého kovu v oblasti Horek u Tábora?

AllEscort