Naučná stříbrná stezka Tábor-Horky-Větrovy

  stezka@tabsg.cz
 Zavadislká 2472, 390 02 Tábor

Rožmberkové a táborské doly

Rožmberkové, významní těžaři na Táborských Horách

V roce 1169 se tu z ničeho nic vynořuje záhadný a zajímavý muž Vítek. Přišel z malé osady Prčice. Záhadou je, že tento neznámý zeman z malé vísky oplývá bohatstvím a je mu dána k dispozici téměř čtvrtina království, jeho zásluhy musely být mimořádné. Svým pěti synům rozdává erby v podobě různě zbarvené plané pětilisté růže. Jihočeská krajina, močálovitá, v této době dokonce nazývaná prokletá, tak hostí mocný rod, který od Vítka III. (? – 1259) se nazývá Rožmberkové. Z rodu pocházeli přední státníci, literáti, církevní hodnostáři, mecenáši umění a kultury a především prozíraví hospodáři. Angažovali geniálního stavitele Jakuba Krčína z Jelčan a ten propojil celé zamokřené prostory vodní soustavou rybníků, průplavů a kanálů, které se dodnes hospodářsky i sportovně využívají. Byli velkými pozemkovými vlastníky s rozsáhlými lesy i loukami a rybníky. Rožmberkům velmi záleželo na tom, aby na jejich panství bylo rozvíjeno a podporováno také hornictví. Soustředili se nejen na dobývání stříbra a těžbu tuhy, ale i na rýžování zlata, což trvalo po celé 16. století. Těžilo se v hornických podnicích, sice nevelkých, ale četných. Předností rožmberských dolů byly dokonalejší technologie při tavbě stříbra. Měli lepší tavební pece, díky žáruvzdorné tuhové keramice, která se na Krumlově vyráběla. Byli ve styku s předními báňskými odborníky, mezi které patřil vynikající Lazar Ecker (1528 – 1594), přední evropský odborník na tavbu kovů a zkušený prubíř. I přes chudší ložiska tak byla dosahována vyšší výtěžnost stříbra. Vzmáhající se výroba stříbra v jižních Čechách umožnila císaři Maxmiliánovi II. roku 1569 v Budějovicích založit mincovnu. Rožmberkům byla dobře známá rudonosná oblast ve zlomovém systému probíhající od východního okolí Prahy, přes Tábor a Budějovice až do Rakouska, tedy tzv. Blanická brázda. Její zrudnění obsahovalo stříbro (Ag), olovo (Pb), měď (Cu), zinek (Zn) a zlato (Au).  Na potvrzených dávných nálezech se rožmberští angažovali v 16. století hlavně v Horách Ratibořských, Horách Táborských, Rudolfově a v dolech krumlovských. Rožmberští sousedili také s pozemky královského horního města Tábor na jih od osady Horky. Jednalo se o panství Želečské, které koupili i s devatenácti vesnicemi od rytíře Oldřicha Španovského. Hranice jsou patrné na přiložené mapě. Bylo na něm několik šachet hloubených snad ve 13. století a také celá řada průzkumných jam, které byly donedávna využívány jako zdroj kamene, jež měl načervenalou barvu.

 

Těsně pod zmíněnou hranicí, blíže k městu Tábor, se začala obnovovat těžba stříbra na starých opuštěných dolech (začátek 16. století). Propadlá dědičná štola (Božidůlní) i šachty vyžadovaly velké náklady. Ustavené těžařstvo se obracelo prostřednictvím vrchního hormistra Neumanna na císaře Ferdinanda I. v roce 1540 o podporu a uvádí se, že těžba probíhá i na pozemcích pánů z Rožmberka. Doly prohlédl Adam Hulsen von Goldperk, odborník na těžbu, a podává optimistické zprávy: mají tu žentour na čerpání vody, pořídili kolo ke stoupám, kterými se drtila ruda. Muselo se zřejmě jednat o vodní kolo, a to by znamenalo, že byl v provozu Hutákovský mlýn na Lužnici. Pece však chyběly, byly postaveny až v roce 1566. Tato, pro Tábor nezvyklá aktivita, přinesla i jiné události. „… táborští havéři rádi právali se s měšťany a vůkolními sedláky, přičemž platilo se zdravím i životem. Roku 1553 sbili někteří kverci na Táboře havéře. Roku 1556 zase zpráva, že havíři bili se se sedláky, z trhu se vracejícími, z nichž tři zabiti, pět havéřů že raněno. Téhož roku zabit ještě jeden sedlák a svedena bitva za mostem u lesa Pintovky, při kteréž seči i na rychtáře městského havéři kordy se třeli.“ (Zikmund Winter, 1892).

 

Hned v dalším roce, 22. května 1557, nařizuje císař Ferdinand I. Habsburský urovnat spor mezi těžaři na šlechtické (rozuměj rožmberské a královské) půdě. Aby spory byly srovnány, ustavuje arcivévoda Ferdinand za hormistra Mayerhoffera z Mayerhoffu s působností pro Hory Táborské a Ratibořské. Náš hormistr se však již v roce 1558 musel zodpovídat městské radě v Táboře z pustošení lesa Pintovky. Nešťastného roku 1559 vypukl v Táboře velký požár, jemuž část města podlehla. Hormistr prodal svůj dům a z Tábora odešel. Městský písař zapsal: „po ohni s pánembohem se odebral“. To vše oslabilo měšťanské těžařstvo, ale k této situaci přispěla také celá řada nesrovnalostí, které se vyskytly s dodávkou stříbra do Prahy. Na dole totiž nebyla váha. Ta byla koupena až po nařízení ze dne 6. ledna 1571. To vše se zájmem sledovali rožmberští, kteří zatím stále byli sice významnými, ale jen řadovými těžaři na Horách Táborských. Platili příspěvek (cupus), jak je zaznamenáno v třeboňském archívu a činil 50 kop, 15 grejcarů a 2 centy. Pan Vilém z Rožmberka chtěl táborské doly koupit, jak vysvítá z dopisu arciknížete Ferdinanda císaři Maxmiliánovi II. ze dne 23. ledna 1561. Šlo mu o volný vývoz rudy z těchto dolů a povoleno to nebylo. A královská komora pro upevnění situace na dole v roce 1562 potvrdila těžařům privilegia a zmírnila desátek. To však už zchudlé těžaře na nohy nepostavilo. Potvrzuje to i Lazar Ecker, který 6. června 1586 kontroloval doly v Táboře a Hlasivě. Radí vrchnosti, že nejlépe by bylo dát dolům svobodu, čili prodat. Dalších rad již nebylo, protože v roce 1594 zemřel. Císař Rudolf II. se 1. června 1593 obrátil na Petra Voka z Rožmberka a připomíná, že již jeho bratrovi, Vilémovi z Rožmberka a jeho dědicům slíbil, že mohou nakupovat stříbrnou rudu z táborských dolů, s podmínkou, že budou vydržovat hormistra v Táboře na svoji útratu. Nebylo však komu platit, neboť táborský hormistr Konrád Bayer předčasně zemřel. V listopadu roku 1595 předkládá Petr Vok plán, který píše vlastní rukou královské komoře: „… že úřad ten v Táboře dosud žádnému jinému poručen není.“ Navrhuje svěřit táborské doly svému hormistrovi rožmberskému Maximiliánovi Hokhelnofferovi. Nesvěřili. Chybu udělali, a důl uzavřeli roku 1599. Zřejmě se obávali expanze Rožmberků do teritoria královského města Tábor. Na vedlejším dole, v Horách Ratibořských, si však Rožmberci vedli velmi dobře. V roce 1611 však smrtí Petra Voka rod rožmberský končí pouť po dějinách Českého království. Tím se i uzavírá jejich snaha ovládnou Hory Táborské. Hrabě Kašpar Šternberg (1761 – 1838), známý přírodovědec, přibližně spočítal produkci stříbra z dolů Ratibořických a Táborských v letech 1515 až 1610 na 96 tisíc hřiven stříbra (v přepočtu 27 tun). A odhad pro samotné táborské doly je 6 tun. Nakonec, asi málokdo ze současných obyvatel tušil, že se Rožmberští páni o ovládnutí táborských hor pokoušeli.

Rožmberský znak, zdroj: encyklopedie.ckrumlov.cz

Znovuobjevená historie těžby stříbra.

Máte zájem si přečíst o šestisetleté těžbě tohoto drahého kovu v oblasti Horek u Tábora?

AllEscort