Rok ukončení provozu: 1873
Maximální hloubka šachty: 155 metrů
Číslo v registru důlních děl: 7860
Rok ukončení provozu: 1873
Maximální hloubka šachty: 155 metrů
Číslo v registru důlních děl: 7860
Nová v Horkách je šachtou nejhlubší, maximální hloubka dolování dosáhla 155 m, což je pro srovnání 60 m pod úrovní hladiny řeky Lužnice a dnes má otevřené ústí jámy (5 x 5 m). Šachta měla tři patra, první v hloubce 86 m, kde se protíná se štolou sv. Jana Nepomuckého, druhé v 121 m, a třetí v již zmíněných 155 m. Nachází se v centrální části Horek v prostoru zahrady společně se zbořeništěm cechovního domu a dnes již neexistující budovou se žentourem, jež byl poháněn koňskou silou. Stavba je pak nejmarkantnější důkaz důlní činnosti v celém rudním poli. Západním směrem se pak nacházela šachta František. Stavební práce započaly na šachtě roku 1842, roku 1850 se již pracovalo na druhém patře a roku 1854 došlo na práci na třetím patru, Tam se práce po čase zastavily kvůli vnikající vodě a roku 1870 dokonce došlo k vystoupání vod až do 86 m. Po marné snaze odčerpávat vodu nakonec byly prováděny jen nejnutnější udržovací práce a roku 1873 byly ukončeny všechny těžební práce na šachtě Nové v Horkách.
Šachta se nachází v prostoru zahrady cca 50 metrů od šachty Nové v Horkách, její hloubka je 100 m a sloužila jako větrací. Po začátcích prací na sousední šachtě Nové byla tato zasypána a již se s ní v další těžbě nepočítalo. V místě zároveň došlo na místní poměry k masivnímu propadu, roku 1907 se půda propadla o 40 m. Díky průběžnému zavážení zeminou již dnes propad prakticky není vidět.