Rozhledna Svobody, postavena Na Hýlačkách, byla otevřena dne 4. července 1920. Je postavena na kamenné podezdívce, celá ze dřeva, krytá původně šindelem. Z ochozu rozhledny je výhled na celou táborskou kotlinu, dohlédneme na Novohradské hory, výhled na západní stranu je však omezen vzrostlým stromovím. Z dalších dominant nám okolí nabízí rozlehlé panoráma hory Choustník se stejnojmennou zříceninou dvojhradu a vlevo poté v obci Křeč kostelík Jakuba Staršího. Sám vznik rozhledny se váže k zajímavé historce, kdy jeden známý malíř a přítel pana architekta Petříka maloval často holý vrch Na Hýlačkách. Jak sdělil svému příteli architektovi, chyběla mu na tomto vrchu věž. Dokonce ji prý na jednom z akvarelů namaloval. Od těchto idejí nebylo daleko k realizaci stavby, která se stala pro KČT prvým větším podnikem. Čtvrt století toto smělé dílo sloužilo návštěvníkům z Tábora i vzdáleného okolí.
Nejsmutnější osud čekal naši rozhlednu v roce 1944, kdy se všeobecně počítalo, že válka již brzo skončí úplnou porážkou Němců. Dne 27. března se dostavil do bytu předsedy klubu německý poddůstojník setniny protiletecké obrany s upozorněním, že naše rozhledna bude využita jako pozorovatelna. Zároveň požádal, aby byl svolán na příští den výbor klubu, který ve věci mohl rozhodnout. Požadovali, aby byla rozhledna pronajata na pět let německé vojenské správě a zároveň sdělili, že provedou úpravu rozhledny vlastním nákladem. Bude odstraněna nejvyšší část (nad vyhlídkovým ochozem) a místo ní bude umístěna skleněná kopule, která by německé vojenské hlídce umožnila pozorování. Přitom se vychloubali, že skleněná kopule bude tak krásná, že si jí klub po skončení války ponechá ve stavu, do kterého ji uvedli Němci. Když se předseda zmínil o tom, zda vojenská správa bude platit nějaké poplatky za užívání rozhledny, prohlásil německý poddůstojník uraženě, že německá vojenská správa očekává od občanů říše, že vše, oč je vojenská správa požádá, s radostí dají zadarmo (zdroj: brožura KČT).
Podle větrovských zdrojů však k stavebním změnám došlo až na začátku roku 1945 zavede-ním telefonu a skleněná kopule byla nainstalována dne 10. ledna 1945. Poražená německá vojska opustila Táborsko 5.-9. května 1945. Odbor turistického klubu již den předtím vzal rozhlednu zase do své správy s tím, že ji uvede do původního stavu (tvar husitské hlásky).
K tomu došlo až v létě 1946 nákladem cca. 22.000,- Kčs. Na zasklení ochozu však došlo až v roce 1947 pro nedostatek skla. Od tohoto roku stojí zase celá rozhledna ve své původní podobě husitské hlásky nad Táborem. Tím její osud ovšem neskončil.
V 50. letech byla střední část rozhledny ve směru k Táboru opatřena velkou Picassovou holubicí. Později stavbu převzal Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) pro účely radioamatérů. Ovšem nebyli jediní, kdo využívali příznivých radiovln, jelikož větrovská omladina použivala lavičky pod Hýlačkou pro příjem rozhlasových vln rádia Luxemburg, které vysílalo „imperialistické“ rockové melodie. Po roce 1989 se rozhledna vrátila do majetku Klubu Českých turistů a v roce 1996 došlo k vyhlášení stavby jako kulturní památka.