Počáteční bod stezky je umístěn v dosahu autobusové linky MHD č. 30, zastávky „Čelkovice Lázně“ a v bezprostřední blízkosti Hotelu Lázně****, který m. j. nabízí možnosti ubytovací a stravovací. Na informační tabuli se účastníci seznámí s historií objektu lázní, které jsou jedny z nejstarších v Česku. Na jejichž místě původně stály koupací boudy a až teprve následně došlo na stavbu větší lázeňské budovy. Lázně využívaly vodu vytékající z dolů a léčilo se vodou sirnatou a železitou, která byla vhodná vhodnou pro léčbu chudokrevnosti, křivice a chorob pohybového ústrojí. Měla průměrnou teplotu 9^o C.

Nacházíte se u zachovalého ústí dědičné odvodňovací štoly sv. Jana Nepomuckého, s vytékajícím pramenem a dvěma vývěry. Toto pozoruhodné dílo též zapříčinilo vznik blízkých Pintoveckých lázní v 19. století, kam byla voda odváděna nejprve dřevěným a následně litinovým potrubím a tam byla pro svůj léčivý účinek využívána. Samotná štola byla dobudována v roce 1592 s nákladem 30.000 zlatých. Její spád se pohyboval mezi 0,25-1 m na 100 m štoly a měla profil 2,5×1 m. Díky ní byly odvodňovány šachty Kryštof, Barbora, Vinný sklep (Březová šachta) a Nová v Horkách. Délka štoly byla 1800 m a sloužila nejen jako odvodňovací, ale také se na ní stříbro těžilo.

Stezka Vás nyní zavádí do zastavěné části Horek, kde leželo několik hlavních důlních děl. Při pohledu k Táboru můžete vidět haldu,která vznikla těžbou na šachtě Barbora.Měla hloubku 53 metrů. Za budovou bývalé hasičské zbrojnice je další halda, nazývaná Kavrzova a vedle ní šachta Vinný sklep s hloubkou 80 metrů. S ní je spojena i zajímavost – změny jejích názvů v průběhu staletí. V literatuře jí tedy můžeme najít jako šachtu Vinný sklep, Vinohradská nebo třeba Březová. Obě zmíněné šachty sloužily též jako větrací a komunikovaly se štolou sv. Jana Nepomuckého. Ukončení báňského pro-vozu těchto významných šachet proběhlo v roce 1873.

Stezka Vás nyní zavádí do centrální části Horek, příměstské části Tábora s 900 obyvateli, kde byla největší koncentrace důlních děl. V blízkosti místa kde stojíte, byla ražena šachta Nová v Horkách, hluboká 155 m. Otevřené ústí jámy (5×5 m) se nachází vedle zbořeniště důlní budovy, která sloužila i jako cechovní dům. Při dole byla i stavba, ve které byl umístěn žentour, mechanizační prvek těžní jámy a byl poháněný koňskou silou. Toto dílo je nejmarkantnějším důkazem důlní činnosti celého rudního pole. Vytěžená hlušina pak byla vyvážena přes cestu a její zbytky jsou patrné jako zvýšení v terénu. Západním směrem se nacházela šachta František, hluboká 100 m, využívaná jako větrací.

Nyní vstupujete na polní cestu 500m dlouhou, pod kterou se nacházely dvě stříbrné žíly, Tereziánská a Božídůlní, směřující na Větrovy. Na louce před přechodem přes železniční trať pozorujeme patrný propad po těžbě. Bývala tu šachta hluboká přibližně 40m, dnes je zasypaná a najdete tam mělký rybníček. Až k této šachtě dospěla odvodňovací štola sv. Jana Nepomuckého, která měla vyústění nad čelkovickými lázněmi. Nyní pokračujte směrem na Větrovy po polní historické cestě nad poddolovaným územím, kdy po 250m opustíte původní pozemky královského města Tábor a vstoupíte na bývalé panství Želečské.

Vítejte na historickém želečském panství, které svého času patřilo i Rožmberkům, kteří patřili v tomto revíru mezi význačné těžaře. Dnes Vás vítá příměstská část Větrovy, jež má přes 300 obyvatel. Přicházíte po obnovené polní cestě, spojující Horky a Větrovy a v minulosti spojovala m. j. větrovské kutiště (šachtu sv. Josefa) s hlavním místem těžby na Horkách. Bohužel místo bývalé šachty a haldy dnes již není patrné, u haldy se předpokládá, že byla rozvezena. Směr dvou stříbrných žil, Tereziánské a Božídůlní, byl na povrchu cesty vyznačen kamennými mezníky se zkříženými kladívky.

Kaple byla postavena v roce 1892 a její název se kryje s názvem „Cechu stříbrných dolů sv. Trojice“ a byla postavena péčí tehdejších občanů Větrov na počest Všeobecné zemské výstavy v Praze roku 1891. Zároveň její tehdejší význam spočíval v odvrácení povodňového nebezpečí, neboť v 19.století povodně byly četné. Tyto údaje jsou zaznamenány na historickém zvonu kaple, zakoupeném na zmíněné výstavě. Právě až k této sakrální stavbě dospěl horizont těžby. Na sousední parcele byla šikmá šachta Josef, její existence se váže k nejstarší historii těžby stříbra na jih od Tábora, zřejmě se v ní kutalo již od 13. století.

Právě Vás Naučná stříbrná stezka dovedla k nejvyššímu cílovému bodu ve výšce 525 m n. m. k rozhledně Svobody Hýlačce (tento panel se zabývá ještě původní rozhledně, protože v místě stojí i druhý panel, o nové rozhledně, který tam v roce 2015 nechal instalovat KČT Tábor). Díky její 36-ti metrové výšce máte nádherný rozhled na celý bývalý rudní revír a zároveň i na celé široké okolí. Za povšimnutí stojí členitý reliéf v okolí věže, jedná se zřejmě o původní průzkumné jámy, takže stříbro bylo hledáno i zde. Součástí nálezu byl i lomový kámen, který měl díky obsahu železa načervenalou barvu a sloužil po celá staletí jako stavební kámen pro zdejší stavby a obyvatele. Z vrcholu věže je možno severozápadním směrem spatřit údolí Vlčího dolu, který ústí do meandru řeky Lužnice. Stával tam Hutákovský mlýn na mletí a zpracování stříbrné rudy.