Toto připomenutí cest obou Rožmberků (Viléma Peta Voka) do Augsburku a kontakt s tamější společností Welserů nás zavede také zpátky do jejich rodného rožmberského teritoria, kam byl často zván arcikníže Ferdinand Tyrolský, manžel Josefiny Welserové. Za připomínku stojí také rytířská klání a masopustní zábava kterou pořádal arcikníže v únoru roku 1555 v Plzni. Nádherné bavorské město Augsburg je hlavním městem a sídlem vlády Švábska. Leží na soutoku třech řek Lechu, Westachu a Singoldu. Roku 1540 zde byla založena burza. Cechy se v tomto období účastnily řízení města. Sídlily zde bankovní kupecké domy Fuggerů. a Welserů. Jejich vliv byl ohromný. Fuggerovci financovali těžbu mědi v Banské Štiavnici (Schemiz), která v roce 1526 dosáhla takového rozmachu, že její těžba byla největší v Evropě. Volného kapitálu měly oba rody tolik, že Welserové půjčili císaři Karlu V. 12 tun zlata a v roce 1528 vystrojili osm lodí k dobytí Venezuely, která jim pak nějakou dobu skutečně patřila. V Augsburku se od 12. století konaly sněmy Svaté říše římské, které s předstihem svolával panovník. Sněm byl mimořádná událost se spoustou zábav, které trvaly celé měsíce. Pořádaly se hostiny, turna-je a také obchodní jednání. Zasedání se konalo na městské radnici. Byli zváni i rožmberští – patřili mezi významné říšské hodnostáře. Na sněmy jezdili přes své panství Haslach (Házle), Schlägl (Drkolná) a dále cesta pokračovala přes Pasov do Augsburku. Schlägl měl privilegium na solní obchod s Čechami. Protože Vilém chtěl upevnit své postavení v čele stavovské obce, pravidelně na sněmy jezdil. Sněmů se Rožmberkové zúčastnili v letech 1556, 1559 a obesláni byli i v roce 1582. Do Augsburku jel pan Vilém z Rožmberka také v roce 1555, doprovázen do Dr-kolnými pány Vokem a Švamber-kem. Důvod cesty lze hledat v tom, že došlo k vytěžení podpovrchových ložisek stříbrné rudy na Krumlovsku. Větší dobývací hloubky na stříbrných dolech vyžadovaly nový kapitál.
Rožmberkové využívaly i doly na cizích statcích (také na Tábor-sku). I ty vyžadovaly nový kapitál. Proto potřebovali rozvíjet nové kontakty a jejich snahy směřovaly také do Plzně (r. 1555), kam arcikníže Ferdinand (místodržitel Českého království) přesunul své sídlo, protože v Praze vypukla morová epidemie. Vilém z Rožmberka se zúčastnil masopustních radovánek. Tam také dorazila Filipina Welserová (*1527-†1580) se svou tetou Kateřinou Lokšanskou. Filipína se později stala po složitých peripetiích manželkou Ferdinanda Tyrolského, který se kvůli ní vzdal nároku na panovnický trůn. Arcikníže se turnaje účastnil aktivně a v klání proti Jaroslavu ze Smiřic zlomil čtyři dřevce. Urozené dámy čekaly na výsledky turnaje na vyvýšeném pódiu. Odvaha kavalírů ceněna a stála za nějaký ten šrám. Byla to nebezpečná zábava. I v tomto případě nemohla dopadnou jinak a mnoho urozených osob bylo ztlučeno tak, že rukama nehnou a na „hr-dlích“ je nositi musejí. Arciknížeti ruka krví naběhla a postižen byli i páni Kolovrat a Jaroslav ze Smiřic. Turnajový bojovník André Teufel byl uhozen přes hledí tak, že mu „hrubý kus“ třísky z oka vytáhli a obávali se, že „oko jemu vyteče“.
Ferdinand Tyrolský měl rád společnost a zbožňoval lovy. Byl zván na hony a štvanice na panství Rožmberské – dnešní Veselí nad Lužnicí. Oba bratři rožmberští Vilém a Vok, spolu s nimi Jan Popel z Lobkovic/ nejvyšší pražský purkrabí/ se svými dvořany v úterý dne 15.4.1561 přijíždějí do Soběslavi vstříc arciknížeti Ferdinandovi. Spolu s dalšími pány a rytíři je čekají lovy, zábavy a kratochvíle. Byly k této příležitosti vybudovány nové dřevěné stavby a prostory pro šlechtické hry. Pro soutěže byly určeny peněžní i věcné dary – sázelo se. V pro-gramu byly kohoutí zápasy, střelba z kuší i ručnic, hra v kostky, házení toušů (měděných nebo kamenných disků) a zápasy mezi šlechtici. Pro pozvaný velký počet panského a rytířského stavu se z Čech i Moravy se připravovaly bohaté hostiny. Veselská panská kuchyně měla tak velmi často napilno. se lidé v té době neodvažovali. Ne všechna místa na Blatech byla zamokřená. Právě tento rozmanitý terén byl vynikajícím místem pro lovy a štvanice. Štvanice začaly 17. dubna 1561, kdy se dostali na stopu dvou mladých medvědů. V neděli pak lovili velkého medvěda, který byl pomocí raketlek (střelný prach v papírovém pouzdře) plašen a štván v Borkovických blatech. Medvědí uzené kýty a tlapy byly tehdy oblíbenou pochoutkou. Dodnes se jedná o zalesněné území nedaleko obce Borkovice, které je známé bohatstvím lesních plodů. Jak byly nakonec využity všechny složité kontakty, které měly vést k nalezení významného stříbrného ložiska? Zajímavý je soupis těžařů, který provedl 20. července 1552 Wenzl Brachatitzer (Václav Prachatický), kontrolní písař hor-ní, který měl na starosti vedení úředního soupisu důlního majetku na Božím dolu v Královském hor-ním městě v Táboře. Mezi těžaři je uveden Hans Herbst von Augspurgh a přítomnost takovéto významné osoby v táborském těžařstvu navozuje otázku, koho vlastně zastupoval, co zajišťoval. Zřejmě hodnotil má-li smysl do dolu investovat. Dá se předpokládat, že do tohoto prostoru byl přiveden Rožmberky, kteří měli hned vedle táborského kutiště svůj důl Dorota. Všichni hledali novou Kutnou Horu a i když byla jistě podobná ložiska nalezena v Báňské Štiavnici, oba rody, Fuggerové i Welserové, ze svých podnikatelských hledisek nesnášely nestabilitu, která vládla jak v Uhrách (výpady Turků), tak v Čechách (rozhádané stavy). Z Horních Uher (dnešní Slovensko) se stáhli již v roce 1546, a ani do Čech zřejmě peníze nedali. Následně se arcivévoda Ferdinand i s Welserovou přesídlili do Tyrol, a tak se rožmberští museli spolehnout na vlastní síly. Nálezy stříbra v Ratibořských Horách ještě v roce 1550 moc neslibovaly. Od roku 1601 se však situace rapidně obrátila a rožmberští byli odměněni bohatými nálezy.
