Poloha území

Poloha zájmového území je rudonosné pole na jih od města Tábora a jeho bezprostřední okolí v severní části Jihočeského kraje. Samotné pole je dlouhé 2700 m a široké 1400 m. Území začíná řekou Lužnicí, pokračuje zvyšujícím se terénem přes příměstské části Tábora Čelkovice a Horky až do příměstské části Větrovy, kde končí polními a lesními územími. Největší koncentraci pozůstatků rubání a důlních staveb najdeme na Horkách, např. šachty Nová v Horkách, Vinný sklep, Barbora a František, štolu sv. Jana Nepomuckého, zbytky cechovního domu, německý hřbitov či památný kříž.

Geologie a geomofologie

Z geologického hlediska je zájmová oblast na jih od Tábora součástí především moldanubika, což je území s přeměněnými horninami prekambrického stáří. Největšího rozšíření mají, jak je dobře patrné z mapy, pararuly až migmatity. V centrální části navíc s příměsemi aplitů. Původně to byly moldanubické ruly s jílovitými a písčitými usazeninami poměrně mělkého moře, které se v oblasti vyskytovalo a přeměnou usazených hornin došlo ke vzniku pararul. Samotné moldanubikum se rozděluje na tzv. „plutonické komplexy“, zájmový region spadá pod pluton středočeský (rozkládá se od Říčan, přes Tábor po Klatovy). Podle Chlupáče (2002) se na jih od Tábora rozkládá „moldanubický pluton“, se kterým se spojují rudné ložiska, v tomto případě stříbra. Po ústupu moře se v mesozoiku oblast stala souší, probíhaly zde procesy značného zvětrávání a mírného zdvihání reliéfu. V severozápadní části, v oblasti lužnického údolí dosahují největšího rozšíření syenity. Ostrůvkovitě se vyskytují aplity či pegmatity (do 3 % území) a jejich význam je tedy zanedbatelný. V oblasti se vyskytují též, jak již bylo psáno výše, sedimenty, rozdělujeme je do dvou druhů. V těsné blízkosti řeky Lužnice to jsou sedimenty nivní, zatímco ve vyšších polohách Horek či Větrov to jsou sedimenty splachové.

Geomorfologicky je oblast na jih od Tábora homogenní, řadíme jí do Českého masivu, vzniklého v období prvohor hercynským vrásněním. Druhohorní období ovlivnilo území alpinským vrásněním a došlo k vyzdvižení žulového prahu, který odklání řeku Lužnici v Táboře zpět k jihu (Albrecht, 2003, Demek, 2006). Geomorfologické členění zájmové oblasti dle Demka (2006):

Provincie Česká vysočina

– Soustava Česko-Moravská

– Oblast Středočeská pahorkatina

– Celek Táborská pahorkatina

– Podcelek Soběslavská pahorkatina

– Okrsek Malšická pahorkatina

Klima

Podnebí zájmového území a jeho okolí je přechodného středoevropského typu se střídavým uplatňováním západního (oceán) a východního (kontinent) vlivu a ve výsledku velmi proměnlivé. Území patří dle Quittovy klimatické klasifikace do klimatického regionu MW 11 (většina území) a MW 7 (pouze partie v nejbližším okolí Lužnice). Zároveň též nejsušší klima nalezneme u Lužnice (Quitt in: Tolasz, 2007). Při srovnání dat za ORP Tábor za rok 2010 dle Českého hydrometeorologického úřadu s republikovým průměrem došlo k zajímavým závěrům (data v závorce jsou pro Česko). Průměrná roční teplota v ORP Tábor dosáhla 7,4 ^oC (7,9^oC), v zimním období -4,5 ^oC (-3,8^oC) a v červenci 17,9 ^oC (18,3^oC). Zajímavá jsou i data srážkového úhrnu, v lednu bylo 19,2 mm (22,9 mm) a v červenci bylo 115 mm (111,1 mm) srážek.

Vodstvo

Oblast byla, stejně jako celé Táborsko, v průběhu geologického vývoje odvodňována do jižních moří; změnu přineslo druhohorní období. Následkem alpinského vrásnění došlo k vyzdvižení Šumavy a odklonu toků, které jsou následně odvodňovány do Severního moře. Zájmový region náleží do povodí Vltavy, resp. na povodí Lužnice, do níž vtékají menší vodní toky, pramenící v této oblasti. (Albrecht, 2003, Vlček, 1984).

Vodních ploch v oblasti příliš není, pouze čtyři menší rybníčky. Pouze jeden má využití jiné než vodohospodářské – v zimě je pro svou ideální velikost využíván jako plocha pro bruslení a lední hokej. Oblast není významná pro své povrchové vody, ale pro význam vod podpovrchových, které měly vliv na těžbu stříbra. Voda se velmi dostávala do důlního díla, ničila šachty a zatápěla štoly a díky obtížným možnostem odčerpávání vody došlo v konečném důsledku k zániku těžby (vtékající voda byla tedy jedním ze dvou hlavních důvodů, společně s krizí rakouského státu).

Biota

Charakteristika bioty je pojata jako rekonstrukce přirozené vegetace, která odpovídá současnému klimatu. V zájmovém území na jih od Tábora nalézáme tyto geobotanické vegetační jednotky (Albrecht, 2003, Culek, 2005, Neuhäuslová, 1998):

Acidofilní doubravy – Územně nejrozšířenější vegetační jednotka zájmového území, vyskytují se na ní druhy dřevin jako je osika (Populus tremula), dub (Quercus), bříza bělokorá (Betula pendula) a v podrostu pak roste ostružiník (Rubus), konvalinka (Convallaria majalis) borůvka (Vaccinium myrtillus) a další. V současnosti dochází k osazování acidofilních doubrav porosty borovice lesní.

Luhy a olšiny – Tuto – tedy na náplavech řeky a zaplavovaných územích. Dále lokalizujeme podél menších vodních toků s výskytem listnatých a jehličnato-listnatých porostů. Tuto jednotku charakterizujeme díky výskytu např. olše šedé (Alnus incana) a lepkavé (Alnus glutinosa), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) či blatouchu bahenního (Caltha palustris).

Dubohabrové háje – Vegetační jednotka je lokalizována v lesích u Pintovky (lesní komplex nad tokem řeky Lužnice).

Část území je též vyhlášeno za lokalitu NATURA 2000, kterou je oblast okolo řeky Lužnice pro výskyt vydry říční (Litra lutra), brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita), ryby pískoře pruhovaného (Misgurnus fossilis) a mlže velevruba tupého (Unio crassus). Mezi kriticky ohrožené druhy živočichů, na které je možno v oblasti narazit, jsou orlovec říční (Pandion haliaeëtus), ostralka štíhlá (Anas acuta), mihule potoční (Lampetra planeri), morčák velký (Mergus merganser) a zmije obecná (Vipera berus). Mezi silně ohrožené druhy, jež mohou účastníci CR potkat, patří dudek chocholatý (Upupa epops), bekasina otavní (Gallinago gallinago), krahujec obecný (Accepiter nisus), hohol severní (Bucephala clangula) a ledňáček říční (Alcedo atthis).

Půdy

Místní půdy se řadí k semi a hydromorfním půdám, na většině zájmového území převládají luvizemě, dále se vyskytují podél toku Lužnice fluvizemě, na údolních svazích v lesní oblasti u Pintovky a v Čelkovicích a v oblasti Větrov jsou vyvinuty kambizemě. Posledním typem jsou gleje, lokalizovány především v depresích malých vodních toků (Albrecht, 2003).