Rok zahájení stavby: 1549

Rok otevření provozu: 1592

Rok ukončení provozu: 1873 

Délka štoly: 1800 metrů

Číslo v registru důlních děl: 7856 „Štola Jan Nepomucký v Horkách“

Dědičná odvodňovací štola je nejdelší a nejvýznamnější dílo na jih od Tábora s délkou 900 sáhů (cca. 1800 m), ražená severovýchodním směrem v hloubce přibližně 75 m. Vybudovaná byla v letech 1549-1592 s nákladem 30.000 zlatých, i když její části, především pak ty v oblasti Horek, byly budovány již o století dříve. Dílo fungovalo do roku 1621, pak bylo až do roku 1764 opuštěné a následně bylo zprovozněno a fungovalo až do roku 1873, kdy proběhlo definitivní ukončení těžebních prací. Spád štoly se  pohyboval mezi 0,25-1 m na 100 m štoly, profil byl 2,5 x 1 m. Díky ní bylo možno odvodňovat šachty Vinný sklep, Barbora, Kryštof a Nová v Horkách. Využití nebylo pouze pro odvodňování, též se na ní těžilo stříbro.

Zachovalé a dnes rekonstruované ústí dědičné odvodňovací štoly, leží ve stráni 200 m nad dnešním hotelem Lázně. V místě najdete dva vývěry a jeden pramen. Toto místo velmi zapříčinilo vznik původních Pintoveckých lázní v 19. století, kam byla voda odváděna nejprve dřevěným a následně litinovým potrubím a tam byla pro svůj léčivý účinek využívána. Vytékající sirnatá a železitá voda byla vhodná pro léčbu chudokrevnosti, křivice a chorob pohybového ústrojí, její průměrná teplota byla 9 stupňů C. Zároveň je prameniště velmi dobře známé jak místním, tak turistům, kteří běžně čepují vytékající vodu pro pitné účely.

Cesta přes mostek při příchodu od Lázní

Vyústění štoly sv. Jana Nepomuckého

Mapa štoly sv. Jana Nepomuckého (autor Štorch, 18xx)